Uninvited Shadow *5

21. října 2012 v 10:59 | Lexi |  Uninvited Shadow

Dnešní díl je trochu delší, možná o dost, ale byla bych ráda, kdybyste si ho přečetli a vyjádřili se k tomu :) Dokud nepřibude alespoň 5 názorů, nepřidám nejspíš ani žádný nový článek :P :)
Nebo ještě jinak: Věřte mi, přibuje ještě několik kapitol, tím několik myslím minimálně 10, takže lepší, když si to přečtete teď, než abyste potom plavali a nevěděli, co komentovat :)
A ještě jeden důvod, proč tomuto článku věnovat několik minut: Povídky jsou pro mě důležité, ráda píšu, v budoucnosti bych se ráda věnovala žurnalistice, takže budu velmi ráda, když to bude alespoň někdo číst...

V minulém díle:
Před domem bratrů Salvatorových se Elena znovu hluboce nadechla, než z auta vystoupila. Nijak to nepomáhalo, ale alespoň se něčím zdržela. Následně vystoupila z auta, zabouchla dveře a pomalým krokem se vydala ke dveřím. Se srdcem až v krku zaklepala brunetka na staré, dřevěné dveře, které se okamžitě otevřely.

...................................



"Ahoj Eleno," přivítal ji Damon ještě před tím, než měl možnost ji spatřit.
"Ahoj," pozdravila Elena a sama se pozvala dovnitř. Damon nic nenamítal a zamířil pryč ode dveří. Elena je zabouchla a následovala ho do prostorné místnosti s velkým krbem.
"Dáš si se mnou skleničku?" zeptal se Damon, nadzvedl sklenici, kterou držel v ruce, ale přímo na hnědookou dívku se nepodíval.
"Proč ne," ozvala se Elena nervózně. Damona to překvapilo, jelikož Elena jen tak nepila, navíc tady byla autem, ale nic nenamítal. Nalil jí bourbon, rychle ji ho podal, opět s pohledem jinde.
"Můžu ti nějak pomoct?" otázal se a konečně na ni pohlédl. Na rtech měl svůj obvyklý a srdcervoucí úsměv, jenže to nebylo ono. Nebyl to ten úsměv, na který Elena často myslela. Bylo to v očích. Rty se usmívaly, ovšem oči měl chladné, oproštěné ode všech pocitů. Damon nasadil svou obvyklou masku, kterou bylo nemožné sundat.
"Ne," vyhrkla Elena až moc rychle. "Nudila jsem se, byla jsem doma sama, Jeremy šel někam s kamarády a já… cítila jsem se nepříjemně."
"Jasně. Stefan tady není," pověděl prostě Damon a vyprázdnil obsah své skleničky.
"Vlastně ani nejdu přímo za ním," oznámila Elena. Tentokrát jí to Damon věřil, což se nedalo říct o její předchozí větě. Její srdce bilo rychleji a potily se jí ruce.
"Ale pomoct ti nemůžu," pokračoval Damon. Točili se v kruhu a Elena nevěděla, jak z něj ven. Jediné, co jí hrálo do karet, bylo, že v domě nebyl Stefan.
"Ne že nemůžeš, ty prostě jen nechceš," zaútočila Elena. Damon jí opět věnoval pohled a nadzvedl tázavě obočí.
"Nechci?" zopakoval nechápavě.
"Přesně tak. Vlastně toho po tobě nechci ani nijak moc."
"O co jde?"
"To je právě ono. O co jde? Co se tady v tomto městě děje? A neříkej mi, že je všechno jak má být, viděla jsem tu textovku, kterou jsi poslal Stefanovi. Tak o co jde? Co se tady děje, Damone?"
"No jistě. A zase jsme u toho. Na chvíli je všude klid a tak se hned musí něco dít, je to tak, Eleno?" vyjel na ni Damon. Začínal ztrácet kontrolu, navíc měl hrozný hlad a nechtěl se tady s ní vybavovat.
"Jenže ono se určitě něco děje! Sám jsi psal, že máme problém!" ječela Elena.
"Ne, to se pleteš. To MY máme problém, se týká mě a Stefana, ne tebe. Nemáš s tím nic společného, tak se do toho laskavě nepleť!"
"Proč? Jsme přátelé! I kdybyste dejme tomu měli problém jen vy dva, já jsem tu pro vás, chápeš? Chci vám pomoct!"
"Chápu, máš strach o Stefana, jenže to musíš jít za ním a ne za mnou, Eleno!" křičel dál Damon. Zapomněl držet své pocity na uzdě a Elena teď přímo viděla jeho vztek, ale i smutek a bolest. Z pohledu do jeho očí se jí chtělo brečet. Jenže teď nemohla couvnout, nemohla. Damon konečně projevil nějaké city, a toho musela využít.
"Nejde mi jen o Stefana, Damone! Jde mi i o tebe! To, že jsem si vybrala jeho, neznamená, že mi na tobě zatraceně nezáleží! Protože záleží! Pořád jsme přátelé, a já na tom nechci nic měnit! Ani nemůžu, protože si neumím představit život bez tebe! Ani nevíš, jaký mám strach, když zmizíš a ani já, ani Stefan nevíme, co s tebou je, kde jsi, zda jsi v pořádku! Pro tebe je všechno strašně jednoduché! Neřešíš, že někomu na tobě může někomu záležet. Jsme přátele, Damone," opakovala Elena, "ti si pomáhají a říkají si pravdu, chápeš?" Damon zůstal stát a nehýbal se. Mlčel a upíral pohled do podlahy. Ta chvíle se táhla neuvěřitelně dlouho, Elena na něj celou dobu zírala. Když zvedl hlavu, promluvil klidně a vyrovnaně, po zlosti a vzteku, smutku a bolesti, nebylo ani stopy.
"A ty to chápeš, Eleno? Pozdravuj Jeremyho, který je mimochodem dneska doma a nikam se nechystá ani nechystal." Následně si dolil a opustil místnost.
Eleně se do očí začaly hrnout slzy. Dostal ji. Byla si jistá, že to zvládne, že ho přesvědčí, že jsou přeci přátelé. Ale on měl pravdu. Nejen ohledně toho, že mu lhala s Jeremym. Lhala mu pořád. Nebyla ani pravda, že jsou jen přátelé, i když si to Elena neustále namlouvala. Když Stefan odešel s Klausem, byli tady Damon s Elenou pro sebe a mezi nimi se toho hodně změnilo. A to už jim nikdo nevezme, ani Stefan, ani nikdo jiný. Měl pravdu. Už zase ji měl. Elena ucítila, jak jí slzy stékaly po tváři. Nebránila se jim, taky že neměla důvod. Položila netknutou skleničku na stolek a zhroutila se na gauč v tichém pláči.
Damon seděl na své posteli a snažil se setřást vztek, když z přízemí uslyšel tiché vzlyky. Bylo to dost tiché, ovšem pro člověka a pro upíra je mezi tím obrovský rozdíl. Vykašlal se na všechny jeho předchozí myšlenky a zaposlouchal se hlouběji. Elena plakala, rozplakal ji. To nechtěl. Zatraceně, zaklel v duchu Damon. Slíbil si, že jí to nikdy nebude vracet, i přes to, že chtěl, aby trpěla stejně jako on, jí to nikdy a za žádnou cenu nevrátí. A porušil to. Na tu malou chviličku ztratil sebekontrolu a bylo po všem. Následky si můžete prohlédnout dole. Co měl teď udělat? Měl jít dolů a omluvit se, nebo ji nechat být? Zavřel oči, aby si to mohl v klidu promyslet. Ovšem hlad rozhodl za něj a tak se tiše vyplížil z domu a zamířil si to směr jeho restaurace, kde on sám byl kuchařem.

© DON'T COPY!
© WROTE BY LEXI | IAN-SOMERHALDER.BLOG.CZ
 


Komentáře

1 Jay* Jay* | E-mail | Web | 20. října 2012 v 16:08 | Reagovat

Páni, moje hodnocení? Žurnalistice se určitě věnuj, protože máš na to vážně obrovský talent. :) Skvělý díl ;)

2 Charmed-ka.Pavla Charmed-ka.Pavla | Web | 20. října 2012 v 20:21 | Reagovat

Ahoj, u mě je Přihláška do Velké Outfitové Soutěže!
Budu ráda když se přijdeš podívat o jakou soutěž jde a když se ti bude zamlouvat tak se můžeš přihlásit :-)

http://charmed--club.blog.cz/1210/velka-outfitova-soutez-prihlaska

3 VeRu VeRu | Web | 20. října 2012 v 21:57 | Reagovat

máš krásný lay :)))

4 VeRu VeRu | Web | 20. října 2012 v 21:59 | Reagovat

a dotaz kdy mi uděláš ikonku , já už jsem ti jí dávno udělala :))

5 Posted by: Flowerska Posted by: Flowerska | Web | 21. října 2012 v 9:45 | Reagovat

Ahojky,jelikož mi holky z B-A dovolili si vzít nějaké affs k nim,tak se chci zeptat,jestli by jsi nechtěla být se mnou nadále affs,ale už ne na hollywood-source ale na best-actresses :)

6 Sima Sima | E-mail | Web | 21. října 2012 v 10:52 | Reagovat

Opäť krásna kapitolka :D :D Teším sa na ďalšiu :D

7 Posted by: Flowerska Posted by: Flowerska | Web | 21. října 2012 v 10:56 | Reagovat

aha :D tak to jsem tě asi jaksi přehlédla :D

8 Leňourek Leňourek | Web | 21. října 2012 v 11:01 | Reagovat

Pěkný to je,máš to hezky napsaný!:)
A krásný lay ;)

9 Miška* Miška* | E-mail | Web | 21. října 2012 v 13:13 | Reagovat

dokonalý nový design:O

10 SiMiKa SiMiKa | Web | 21. října 2012 v 14:39 | Reagovat

cozeee mas uplne uuzasny design, super farby, fotky, vsetko!!!!!! :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama